— JACÍ JSOU ? —

Černí, zlatí, bílý, šedí, černošedí, bíločerní, černobílí, bílo-zlatí, zlatobílí, sobolí, krémoví, trikolórní, vlastně můžou být různě barevní i hnědí, ale bohužel toto zbarvení není uznáno FCI standardem. To je ale veliká škoda, protože čokoládově hnědý tibeťák je velice okouzlující.
Tibeťák je menší střední plemeno, jejich výška by měla dosahovat do 41 cm. Bohužel ale za poslední roky přerůstají, Někteří o více centimetrů, někteří jen nepatrně. Čím to je? Možná genetika, možná vývoj, možná krmení, ale také používáním často větších jedinců v chovu. Výška není samozřejmě tou největší vadou, protože při hodnocení jedince by měla mít přednost celková kvalita a proporce psa, ale přehnané odchylky od ideální výšky by se však neměly podporovat! Proto můžeme jen doufat, že nám tibeťáci jednou nedorostou do briardů. :-) Jejich váha se většinou pohybuje od 8kg do 13kg. Jsou ale i tací jedinci, kteří váží 15kg aniž by to bylo na nich znát. Mají k tomu jen takové proporce.
Tibeťáci mají krásnou dlouhou srst, někteří s více podsady, někteří s méně. Stejně tak jako někteří mají více kvalitní srst a někteří méně. Pokud je ale vše, tak jak má být, srst dosahuje úžasné délky. Co na tibeťácích lidé velice oceňují jsou jejich bohatě osrstěné tlapy, které budí dojmem velké tlapy. Chlupy na hlavě jim spadají přes obličej do tvaru pěšinky. Teď se tedy změnil poněkud standard, že tibeťákovi má ofina spadat dolů, ale nemá mu bránit ve vidění. Tak trochu nevím, jak je to myšleno, protože jakmile je něco dolů, je jasné, že se přes to koukat nedá. Navíc, když se jim vyčeše do stran, tak aby viděli, má to pro ně plus, že opravdu vidí, ale stejně jen na chvíli než otřepou hlavou a chlupy na hlavě si udělají, co chtějí. Stejně tak, jako takto učesaná hlava úplně ztrácí typickou hlavu a výraz tibetského teriéra. I když se to zdá jako menší změna, tak na pohled je velmi viditelná, protože na jejich typické hlavě si zakládá mnoho majitelů a chovatelů. Hlava feny by měla být o něco menší, než samčí hlava. Z tvaru a výrazu by mělo být jasně vidět, že se jedná o jemné pohlaví fenky. Pes by měl mít hlavu o něco větší, utvářenou s výrazem tak, aby bylo na první pohled jasné, že se jedná o samce, neměl by však ztratí jemnost v obličeji, kterou tibetský teriér má.
Jejich srst má samo čistící schopnost, takže nezapáchá. Není to ani pes, který by nějak extrémně pouštěl chlupy. Jsou období, kdy línají více a zase méně. Záleží také na typu srsti. Oči a nos by měl být přiměřeně velké k jedinci. Jejich pigment je černý (nos, okolo očí, pysky) při jakémkoli zbarvení srsti.
Co je na tibeťákovi takovou zvláštností je jejich ocas. Je zakroucen směrem ke hřbetu. Může být volněji nebo více zakroucen. Někteří jedinci mají na konci ocásku takový háček. Tzn. Že je ocas "zlomený". Není to žádná vada a v ničem to psovi nevadí. Je to spíše jejich "kuriozita", se kterou se majitelé občas chlubí jiným kynologům. Chlupy na ocasu mohou dosahovat až neuvěřitelné délky, která je také velice obdivována. Když vidíte jedince, kterému jeho chlupy na ocase dosahují k úrovni kotníku, propadnete úžasu.
Jejich kostra by měla být silná, hrudník prostorný. Není to však žádný "kus psa", ale spíše jemnější tvor. Jeho tělo by mělo být dobře osvaleno s výrazným úhlením končetin.
Více a přesně vše samozřejmě udává standard. Já takto shrnula tibeťáka do zkratky.
A co říci k jeho vzhledu závěrem? Tibeťák je dlouhosrstý, úchvatný, jemný pes s fantazií barev.

Tibeťák je velice chytré plemeno, ale zároveň velice tvrdohlavé. Mají rádi svůj život a většinou si ho plánují podle svého. Nikdy ale nezapomínají na svého pána, kterého k životu potřebují. Mají rádi svůj prostor, své myšlenky a rádi se sami rozhodují. Jsou ale mezi nimi i tací, kteří jsou na svého pána upnuti více. Někteří z nich se stanou přímo závislí na svém pánu, a tak jsou schopni ho doprovázet úplně všude. Když jde na záchod, podívat se do jiného pokoje... Okamžitě jsou ve střehu a musejí vykonávat vše s ním. Jsou ale mezi nimi i ti, které to nechává úplně chladnými a nenechají se ve své odpočinkové siestě rušit.
I když si všichni říkají tibetský teriér a vlastnosti mají stejné, každý z nich je něčím jiný, každý je osobnost, každý je originál. Často se o tibeťácích říká, že jsou to malí lidé. Něco pravdy na tom bude, protože jedna z jejich krásných vlastností je ta, že mají svůj vlastní názor, a tato vlastnost se líbí hodně lidem a rádi o ní mluví.
Rozhodně nejsou typ psa, který se dá snadno k něčemu přemluvit, nikdy z nich nebude dokonalý pes na práci. Mají svůj mozek, a proto ho moc rádi používají. Občas jim trvá, než je k něčemu přemluvíte, protože si musí jasně rozmyslet, zda jim to opravdu stojí zato. Jsou lidé, kteří tibeťáka nikdy nepochopí, ale ti co je pochopí, tak se do nich zamilují a zůstanou jim věrní celý život. Protože kombinace chytrého, ale zároveň tvrdohlavého psa... no není to dokonalé?
Rozhodně si s nimi užijete plno zábavy a také nervů. Dokážou vymyslet jakýkoliv druh srandy a podnikají vše možné i nemožné. Mají ale také své dny, kdy dělají vše proto, aby svého páníčka dohnali k šílenství. Je to ale asi jako s dětmi, jeden den si říkáte, jak máte úžasně hodné dítě a druhý den byste ho nejraději umlátili polštářem. :-) Tak právě takový tibeťák je. Jeden den žasnete nad tím, jakého to máte super psa, který dokonale poslouchá, a druhý den se mlátíte do hlavy a říkáte si, kde jste udělali chybu. Ale o tom to ani tak není, prostě tibeťák má svou hlavu a taky svou náladu a řekněme si popravdě, kdo z nás není někdy na zabití. :-)
Jejich výchova není úplně jednoduchá, ale složitá také ne. Pokud si na ni dáte záležet, tak z tibeťáka může být dobře vycvičený pes se kterým můžete jít kamkoli. Můžou chodit volně bez vodítka, jak v parku, tak na ulici. Chce to po nich ale velkou důslednost, trpělivost a motivaci. Protože oni mají svou hlavu, pán má svou hlavu, vše je na vzájemné domluvě. Pokud si k sobě najdou tu správnou cestu o kompromisech, budou mít tak všichni spokojený celý život a že to za to stojí. Může z něj být dobře vycvičený pes, který můžete vše, ale může z něj být i pes, kterého nebudete moci pustit z vodítka, vzít do společnosti, a takový život není hezký ani pro vás ani pro vašeho psa. Bohužel to ale vše záleží na vás, jakou cestu si vyberete. Copak ale slyší neradi jiní majitelé nebo i samotní psi, že něco jejich tibeťák neumí, že je to prostě tibeťák a on tohle nedělá, že se nedá vycvičit. Pár takových lidí se bohužel najde. Tibeťáci jsou opravdu velice chytří, a tak jim nic nedělá problém. Jen jeho majitel musí tuto vlastnost ve svém tibeťákovi objevit a nevymlouvat se na jejich tvrdohlavost. Občas jim něco potrvá, občas se jim nebude chtít, ale neznamená to, že to nedokážou. Jsou vycvičitelnimi psi a pokud budete chtít, budou jimi velmi rádi.


Jako rodinní psi jsou velice dobří. Díky své vlastnosti ostražitosti jsou dobří hlídači, někteří z nich až moc velcí. Ale neberou to zas tak vážně, většinou hodně hrozí, ale pár z nich se bojí i svého vlastního stínu. :-))Svou rodinu milují nadevše, protože jejich rodina/ majitel je pro ně vše. Jsou ochotni s vámi šlapat dlouhou túru, jet s vámi několik km autem, ale taky se s vámi budou rádi válet v posteli. Kde si užívají souznění, že vám mohou být takto nablízku.
Co se týče sportu... občas se po světě traduje, že je tibeťák vhodným psem na sport. No, jak se to vezme. Určitě se na sport hodí, je chytrý, mrštný, vynalézavý, ale pokud chcete psa se kterým budete sbírat pokaždé úspěch, tak tibeťák mezi ně určitě nepatří. Jsou mezi nimi tací, kteří mají sport hodně rádi, různé srandičky, běhání za balonkem, prolézání překážkami apod. Ale většina tibeťáků má své pravidlo ,, Proč se mám honit za něčím, co páníček stále zahazuje." :-), a tak vytrvalý aportující tibeťák je opravdu výjimečný. Pokud ale jeho majitel najde tu správnou motivaci, tak se rádi pustí do jakéhokoli sportu a vybere si ten nejlepší. "Nejvíce" můžete tibeťáka potkat na závodech agility. To je asi jeden ze sportů, který tibeťáka baví a dá se na něj dobře na motivovat. Nepatří mezi nejrychlejší, ale občas se mezi nimi nějaký rychlejší najde. Jsou ale poctivý, tak nemají ve zvyku dělat na parkuru zbytečné chyby. Protože na čem si potrpí je přesnost, proto většinou každý krok dobře promyslí, než ho vykonají. Díky tomuto se hodně umisťují , a když se hodně poštěstí končí i na bedně a leckdy jako první. Co je u nich trošku nevyspitatelné je, že nikdy nevíte, co si na parkuru zamanou. Běží, běží, ale najednou si uvědomí, že si potřebují očuchat tento kus trávy, nebo se rozhlédnout do publika a zkontrolovat, zda se všichni dívají a v tom nejlepším případě si prostě vyberou jinou překážku. Ano, občas se jim to stane omylem, ale když mají svůj den, tak to udělaní i naschvál. :-) Páníčka to většinou dost naštve, ale v podstatě mu zbude jen úsměv na tváří a kroucení hlavou. :-) S tibeťákem se prostě nenudíte.
Je tibeťák vhodným plemenem na sport? Vhodný je snad každý pes, pokud mu to zdraví dovolí, už je jen otázka, zda si pán zvolí jednodušší nebo složitější plemeno. Tibeťák je takový zlatý střed. Práce s ním je, ale o to je pak sladké vítězství. Vědět, že jsme dokázali s tibeťákem něco, co vás stálo plno práce, nervů, ale i zábavy. Protože ač se to nezdá, již několik jedinců se vyjímá ve sportech jako agility, coursing, dogtreking, dogdancing, sportovní kynologie. Někteří z nich se pokusili i o frisbee, flyball a celkem i nadějně. Sport rádi určitě mají, ale páníček musí uznat za vhodné, který je pro něj ten pravý a také myslet na to, že mají svou hlavu, a proto jeho majitel do toho nemůže jít po hlavě. :-)
Tibeťák miluje přírodu. Je to asi tím, že pochází z Tibetu a příroda je vlastně jeho domovem. Proto když vypustíte tibeťáka, který žije ve městě v lese nebo v horách, najednou uvidíte jiskřičky v očích, které značí, jak je váš pes najednou šťastný. Běhat po skalách, přeskakuje klády, brouzdá se v potoce. Užívá si to naplno. Taková velká procházka je pro tibeťáka snad tou největší odměnou. Vodu miluje stejně tak. Není to však žádný nadšený plavec. Najdou se mezi nimi i výjimky, kteří se opustí i do plavání, ale je jich opravdu málo. Tibeťáci spíše milují takové to brouzdání. Rádi vlezou do každé louže, v potoce dokážou srandovně poskakovat a u rybníka se vydrží hodiny brouzdat u kraje a prozkoumávat, co se děje pod vodou. Občas se mi zdá, že se promění v malé děti, které si hrají u vody, klepou zuby a vy je nemůžete z vody dostat ven. :-)
A jaký je tibeťák povahově ve zkratce? Inteligentní, tvrdohlavý, citlivý, zábavný, roztomilý, samostatný, milý, ostražitý, přírodní pes s vlastním názorem.

O tibeťákovi by se dalo psát na několik stránek, mluvit o něm na několik hodin... ale to asi jako o každém plemeni. Nebudu tu nikomu tvrdit, že on je to dokonalé plemeno, on je super společník, nejlepší přítel... tak to není, protože žádné plemeno není dokonalé a každý člověk má rád něco jiného. Jediné, co tu můžu říct, že tibeťáci mi změnil život o 180 stupňů, a i když si občas říkám, zda jsem to opravdu tak chtěla, vždy dojdu k názoru, že ano. Mít doma tibeťáka, to prostě stojí za to!!!
Když na vás hodí ten jeho pohled, když se schoulí do klubíčka a spí, nebo naopak si pochrupuje na zádech. Když k vám přijde a na hlavě má vrkoč, protože se právě podrbal... když pozorujete jeho chůzi...
Je to prostě láska na celý život....

Napsala: Aduš Bednářová 2011